Vzrůstající únava začala být patrná nejen na tvářích hráčů, pomalu ale jistě i na tvářích trenérů. A tak bylo třeba trochu zvolnit.
Dopoledne se sice ještě trénovalo, ovšem zdaleka ne tak intenzivně jako v předešlých dnech. Odpoledne čekal výpravu výlet do Tampere a večerní "mezistátní" utkání trenérů a rodičů.
Ranní část byla oproti obvyklým tréninkům lehce pozměněna. V první řadě tím, že tréninkové jednotky byly tentokrát v režii českých trenérů. A pak také tím, že dle Komenského hesla “Schola ludus” neboli “Škola hrou” byla podstatně část tréninku udělaná zába hrací formou. Není tím myšleno, že se hrálo utkání, to jen cvičení byla pojatá ryze zábavnou formou.
Po obědě se celá výprava vydala místním linkovým busem do Tampere. Po procházce s našimi finskými průvodci po centru zamířila většina do nákupního centra, byl tak dostatek času na dárky a suvenýry. A poprvé se dalo na první pohled rozeznat, kdo je z Česka a kdo z Finska. Zatímco naši kluci procházeli obchody, jejich finští spoluhráči chytali Pokemony. Po návratu, vydatné večeři a tréninku místních juniorek a dorostenek nadešel čas pro trenérské utkání.
Od loňska došlo k úpravě modelu. Vzhledem k množství lidí jsme tentokrát místo hraní proti hokejistům zvolili variantu Češi proti Finům. Na finské straně hrálo více žen, možná i to nakonec mělo vliv na konečný výsledek. O ten ale vlastně vůbec nešlo. Vyhráli jsme, což byla na dlouhou dobu možná poslední výhra Čechů nad Finy. :-) Hlavně šlo o to pobavit se a zpestřit si večer. Spát se šlo tentokrát brzy. Páteční den totiž bude znovu vcelku náročný.