Totální přestřelka. Tak by se dala nazvat první třetina oficiálního utkání. Hned z první šance zápasu totiž padla branka, do vedení se dostal bílý tým. Jako by ale právě vstřelený gól ukonejšil bílé, ti se totiž v dalším průběhu stáhli do defenzivy a přenechali aktivitu modrým. Ti se brzy dočkali srovnání, na začátku šesté minuty se tak začínalo od nuly.

Jenže tlak Blue Martins neustával ani nadále. Parádní ranou do šibenice otočili na 2:1 a poprvé v zápase vedli. Historie se ale opakovala. Kdo vede, ten se dopředu tolik netlačí. Bílí srovnali v desáté minutě. Po dalších čtyřiceti sekundách otočili vývoj duelu a dvě minuty před první sirénou to bylo už 4:2 – do branky se dostal projektil letící od poloviny hrací plochy. Modří mohli zpytovat svědomí před druhou dvacetiminutovkou.

Ospalejší začátek druhé třetiny se postupem času změnil v parádní koncert. Modří dokázali znovu snížit, jenže za čtyřicet sekund si bílí vzali dvougólové vedení zpět. A navíc o chvíli později trefili tyč. I přesto v aktivitě nepolevovali.

Jenže sport někdy není spravedlivý. Tlak bílých skončil řadou nevyužitých šancí. A tak udeřili modří, kteří snížili na 4:5 z jejich pohledu. Jako zdánlivě zlomová se ukázala třicátá pátá minuta. V ní totiž bílí dvakrát rychle za sebou skórovali a dostali se do tříbrankového trháku. Jenže… Modří nechtěli prohrát. Dvěma góly se dostali zpět do hry. A tak nás čekala ve třetí třetině dramatická zápletka.
V jejím úvodu se trefili bílí, modří a zase bílí. Byla to prostě jízda. A ta nekončila. Přítomné diváky musel ofenzivní florbal bavit. Konečné skóre 16:9 pro bílé asi netřeba víc komentovat. To vše sledovalo více než sto skvělých diváků. 

Modří si aspoň trochu spravili chuť v pozápasových nájezdech, které vyhráli a neodešli tak z haly úplně s prázdnou.