První noc byla pro mnohé z chlapců zatěžkávací zkouškou. Někteří zažili první noc v cizině bez rodičů, odkázáni pouze na vzájemnou pomoc a znalosti anglického jazyka. Finští přátelé se snažili o maximální pomoc, což klukům usnadňovalo jejich počínání. Ranní shledání v plném počtu s úsměvem na rtech budiž důkazem, že vše dopadlo dobře. A mohlo se začít.

Bílý tým byl v menší výhodě, jelikož začínal venkovním tréninkem, což s ohledem na sílu slunečního svitu kolem poledne znamenalo příjemný bonus. Chlapci trénovali atletické dovednosti pod dozorem mladé trenérky Sonji ze zdejšího atletického oddílu. Jejich program vyplňovala atletická abeceda, cvičení s žebříkem a nácvik startů. Halový trénink byl zaměřen na individuální herní činnosti prováděné v maximální možné rychlosti a přesnosti. Pak si obě party své role vyměnily.

Po obědě čekalo na kluky nezbytné týmové focení a koupání v místním centrálním jezeře Vähäjärvi. A potom tradiční vrchol každodenního programu v podobě utkání bílých proti modrým. Tentokrát už s novými názvy. Opičky a policii vystřídali Blue Sonics a White Wizards. Do zápasu vstoupili oproti předchozímu dni podstatně lépe bílí, kteří se dostali do třígólového trháku. Jenže modrý tým se po třetinové pauze probral a dokázal nepříznivý vývoj ve skóre otočit. Ani bílí ale nechtěli podruhé okusit chuť prohry. Z krásného dramatu se nakonec vyklubal výsledek 7:7, patrně spravedlivý a férový. 

Večerní regeneraci pojali organizátoři stylově. Zavedli trenéry do domu jedné z rodin, kde probíhalo pravé finské saunování. Tohle se povedlo! Opravdu všichni totiž odcházeli spokojení a natěšení na další náročný den.